Americká noc (1972), film ve filmu a film o filmu, je Truffautovým vyznáním lásky k vlastnímu řemeslu. S lehkou ironií s příslovečným francouzským šarmem jsou tu vykresleny poněkud spletité vztahy mezi herci se štábem, evokovány příhody z filmařského zákulisí, postižena vzrušující atmosféra natáčení, posedlost lidí, propadlých kouzlu celuloidového pásku. Truffaut nepopírá, že raději než hotové filmy má proces jejich vzniku, vytváření umělého světa. Ukázal jsem natáčení v poněkud luxusnějších podmínkách než v jakých obvykle pracuji (mimo 451° Fahrenheita, který vznikl v londýnském studiu). Většinou natáčím v reálu, tady jsem ukázal práci ve studiu, chtěl jsem udělat kompromis mezi Evropou a Amerikou a jestliže to Američanům připadá jako skromné natáčení, tak pro Francouze je tomu naopak. Americká noc je vynikajícím příkladem dobrého zábavného filmu, dokonale napsaného, dokonale režírovaného i dokonale zahraného. Nic méně, ale také nic víc. A nezdá se, že by si Truffaut dělal větší ambice: Věřím, že v oblasti filmu je cosi frivolního, trochu narcistního nebo egoistického, a ten, kdo pro toto nemá pochopení, musí film opustit. Ten, kdo chce skutečně něco lidem sdělit, najde nejlepší prostředek v literatuře, eventuálně při televizní přednášce.