Milán, kalibr 9

Mezi modelové filmy žánru poliziesco all´italiana patří i snímek Milán, kalibr 9 režiséra Fernanda Di Lea. Jeho název je převzatý ze stejnojmenné antologie detektivních a kriminálních povídek (1969) italského spisovatele ukrajinského původu Giorgia Scerbanenca. Kriminální příběh o předčasně propuštěném gangsterovi, jehož podezřívají mafiáni i bezcharakterní členové policejního sboru z krádeže špinavých peněz a jemuž navíc život komplikuje i jeho bývalá milenka, je prvním dílem z režisérovy tzv. trilogie prostředí (trilogia del milieu). Tu doplňují další dva Di Leovy snímky La mala ordina (Na příkaz podsvětí, 1972) a Boss - Smrt na zakázku (Il boss, 1972). Žánrové pojetí snímku, ve kterém tvůrci nápaditě využili hudbu neapolské rockové skupiny Osanna, se vyznačuje poměrně širokým záběrem. Ze strany filmových historiků a kritiků mu byly nejčastěji přisuzovány nálepky film noir nebo gangsterský film. Charakteristickou součástí všech Di Leových mafiánských, zločineckých, gangsterských i policejních filmů je snaha o pečlivé zakomponování různých regionálních a dialektových prvků do vyprávěného příběhu. Ty totiž režisérovi slouží k autentickému vykreslení podsvětí, které je úzce spjaté se specifickým prostředím i s vlastními zákony. Režisér ve svých filmech také otevřeně kritizuje korupci v italské policii, kvůli čemuž měl dlouhodobé problémy s cenzurou a distribucí především snímek Il poliziotto ? marcio (Prohnilý policajt, 1973). „Milán, kalibr 9 je film, který se obecně zamýšlí nad problémem zločinnosti a zkoumá její sociální kořeny, k nimž patří například i emigrace," nechal se slyšet Fernando Di Leo. Jeho snímek patří - podobně jako další režisérova dramata - k divácky oblíbeným filmům, které rozvinuly nové tematické a ikonografické kánony italského policejního filmu 70. let.